Kniha vypráví o nejniternějších pocitech duše v době jejího odchodu ze života a o pocitech duše, která se loučí s milovanou bytostí. Umíte žít sami za sebe, nebo jste příliš závislí na druhých? To můžete zjistit díky této knize. Kniha vám dá i návod na to jak žít, abyste život mohli prožívat a ne přežívat.
Recept na šťastný život
Život patří tomu, kdo ho má rád.
Neexistuje recept na šťastný život, ale existuje štěstí, které každý při své cestě časem nalezne v sobě. Aby ho člověk nalezl, musí si osvojit různé cesty bytí, aby pochopil, kde se to jeho štěstí nachází a že není nikde okolo něj, ale v něm.
*****
A tak člověk časem pochopí, že štěstí je to, že můžu žít to, co chci, a ne to, co po mě chtějí druzí. Že už se nemusím nikomu přizpůsobovat ani nikomu sloužit, ale můžu sloužit sobě, svým zájmům, své práci, a tím mít radost, která mi dává stále větší pochopení pro vše. Prožívám vděčnost a radost v každém okamžiku, protože jsem pochopil, že radost je věčná a že pochází z tvoření, a ne z živoření, které nalézám v hledání lásky a štěstí
v druhých.
*****
Takový člověk se nedívá na to, kdo co žije, ale vidí sebe, aby mohl žít to, co mu dělá radost. Nesoudí nikoho, jak žije, protože ví, že každý hledá štěstí a kdo ho našel, je šťastný ve svém životě a ví, že mu to štěstí nikdo nemůže dát.
*****
A tak každý by měl žít to, v čem se cítí šťastný. Pokud se mi život líbí, žiji to, co cítím. Pokud se mi život nelíbí, žiji něco, co nechci, a neumím žít to, co chci. A tak hledejte v sobě naplnění a v rámci tvořivosti to vždy naleznete.
*****
Štěstí je tvořit a být vděčný za to, že můžu tvořit.
Příběh o mnichovi, který žil tady a teď
Starý zenový mnich ležel na své smrtelné posteli. Prohlásil, že tento večer už tady nebude. A tak následovníci, žáci, přátelé začali přicházet ze široka a daleka. Jeden z jeho starých žáků, když slyšel, že mistr umírá, utíkal na trh. Někdo se ho zeptal: „Mistr umírá a ty jdeš na trh?” Žák odpověděl: „Můj mistr miluje určitý druh koláče, tak mu ho jdu koupit.”
***
Všichni se obávali, co se děje, neboť to vypadalo, že mistr na někoho čeká. Občas otevřel své oči, podíval se kolem a zase je zavřel. A když přišel tento žák, řekl: „Výborně, ty jsi přišel! Kde je ten koláč?” A žák mu ho ukázal a byl velmi šťastný, že se ho mistr na koláč zeptal.
***
Mistr umíral, ale vzal do rukou koláč. Byl velmi starý, ale ruka se mu netřásla. Někdo se ho zeptal: „Jsi tak starý a na pokraji své smrti. Brzy přijde tvůj poslední nádech a opustíš nás, ale tvá ruka se vůbec netřese.”
Mistr řekl: „Nikdy se netřesu, protože nemám strach. Moje tělo je staré, ale já jsem pořád mladý a zůstanu mladý, i když moje tělo už tady nebude.”
***
Potom začal přežvykovat koláč a někdo se zeptal: „Co je vaše poslední poselství, mistře? Brzy nás opustíte. Na co chcete, abychom vzpomínali?” Mistr se usmál a řekl: „Ach, ten koláč je delikátní!”
***
Toto byl muž, který žil tady a teď. Dokonce i smrt je bezvýznamná. Další chvíle nemá žádný význam. Tento moment, tento koláč je delikátní. Když chcete být v této chvíli, v této přítomnosti, jen potom můžete milovat.
**********
Učení je mučení
Když se učím, i ta bílá stěna je zajímavější.
****
Když někdo řekne: „To nemám zapotřebí,” tak to má nejvíce zapotřebí. Když někdo řekne: „To bych nikdy nechtěl nebo nedělal,” zrovna si to bude muset v životě vyzkoušet. Vesmír nás vede skrze naši pýchu k pokoře, a proto nás vede vždy tudy, kde jsou naše největší strachy, lpění či jiné negativní vlastnosti, aby nás je učením zbavil. Když už nepronášíme tyto soudy, jsme v souladu s vesmírnými zákony a přijímáme s pokorou vše, co k nám přichází. Vesmír nás může pak vést tou nejlepší cestou ke skutečné lásce. Může nás vzdálit od ega a dovést do srdce k citům.
*****
Čím více se dostáváme v životě na dno, tím více a rychleji můžeme stoupat vzhůru. Kdybychom nepadali dolů, ani by nás nenapadlo se hýbat a stále bychom stáli na jednom místě. Ale pád dolů nás nutí se vydrápat nahoru. Je to, jako když budete sedět u studny, tak tam můžete sedět věčně a bude to stále větší nuda, nic se neděje, nic vás netrápí a člověk nenachází ve své duši žádné naplnění. Když spadnete do studny a nebude vám tam dobře, budete se snažit z ní dostat ven, budete muset „zabrat“. Zvláště, když tam nikdo v dohledu nebude. Třeba se vám nejdříve nebude chtít hledat cestu ze studny ven, pak to třeba zkusíte a zjistíte, jaká je to dřina, ale stísněné prostředí vás bude stále více vybízet, abyste vynaložili síly a přežili. Abyste se dostali ze studny ven, vynaložíte na to poslední síly, a dostanete se opět ke světlu, na čerstvý vzduch a tam budete vděčni za ten přítomný okamžik. A budete si ho uvědomovat každou vteřinou celý život.
*****
Máte totiž už prožitek, jak je člověku na dně, a budete si vážit toho, že můžete být ve světle. Už si budete dávat pozor na to, abyste opět nespadli na dno, protože víte, kolik úsilí musíte vynaložit na to, abyste se mohli dostat ven. Takový člověk se již nenudí, ale užívá si naplno každý okamžik svého bytí, je šťastný za cestu, kterou podnikl a která ho osvobodila z nudy a letargie. Člověk se na pokraji smrti narodil jako nová duše, která už chce tvořit a vážit si všeho, co ji potkává.
**********
Vláda či ochrana
Ráno jsem si sedla ve svých egyptských lázních před sochy dvou Medžajů. Ráda u nich pobývám a vždy se dostávám do hluboké meditace. Když jsme je s přítelem před časem vybalovali, socha vlevo od křesel mi byla bližší a já jí jen tak řekla: „Vidíš, už mám jiného.” V tu chvíli při vybalování sochy dostal můj partner od této sochy energetickou ránu, až ho to zabolelo.
*****
Dnes medituji a říkám soše vlevo: „Co mi chceš říci?” Začne se mi zjevovat minulý život v Egyptě, kdy vidím muže z této sochy, jak se v davu na mě dívá a usmívá se. Ten pohled se mi hluboko vryl do srdce a i já mu pohled opětovala. Vidím se někde nad davem
u faraóna a už vidím jen lynčování mého těla, vidím, jak jsem přivázaná ke kůlu a jak mě vlečou na nějaké smetiště. Tak se trestala neposlušnost. Na smetišti již leží další těla a já na nich dlouho umírám v bolesti a v žízni. V tu chvíli mi říká muž ze sochy: „Já tě ochráním.”
*****
Podívám se na druhou sochu a ta mi říká: „Ani se nehni, nebo uvidíš.” Povídám mu: „Už se nebojím pohnout, už nemáš vládu nad mým životem, už si umím vládnout sama.”
Najednou mi dojde, že v minulosti jsem buď hledala ochranu, a tak jsem musela být poslušná, nebo jsem hledala vládu nad mým životem, a tak jsem se nemohla ani pohnout a musela poslouchat. V obou případech mi unikala síla a já slábla pod vlivem ochrany
a vlády druhého, protože u obou mi docházelo, že musím být poslušná a poslouchat. Pronesu: „Už nepotřebuji ochranu ani vládu, už umím vládnout svému životu. Děkuji andělům a Vesmíru za vedení a prozření. Jsem s nebesy a nebesa jsou se mnou.”
*****
V mém příběhu je i váš příběh, a tak si uvědomte, kam která vláda vede a kde můžete žít vládu nad svým životem.
*****
Do mé poradny přišla dívka a stěžovala si, že je na vše sama. Dokud nechcete být na vše sami, dostáváte se nevědomky pod ochranu či vládu druhého. Teprve, když se smíříte a jste rádi, že jste na vše sami, můžete mít vládu nad svým životem.
Dále si stěžovala: „Tolik jsem do toho vztahu investovala.” Když investujete, nevědomky chcete druhého vlastnit, svazovat, chcete výměnný obchod. Já budu poslouchat tebe a ty zase mě.
Povídala: „Čekám, až mu dojde, že se mu se mnou hezky žije.” Ale zase tato věta patřila jí. Nemůžete čekat na druhého, vždy jde o vaše prozření, abyste získali nadvládu nad svým životem a nechtěli se podřizovat druhému nebo aby se on podřizoval vám. Stále se jedná o poslušnost a poslouchání.
*****
Proto když začneme vládnout sobě, druzí o nás prohlásí, že se nechováme hezky. Přestali jsme být poslušní.
*****
Ale vláda druhých nás svazuje poslušností a ochrana druhých nás vede k poslouchání. Nejlepší je naslouchat sobě, vládnout svému životu a nehledat ani někoho, kdo mi bude vládnout, či někoho, kdo mě bude chránit.
**********
OZVĚNA
Chlapec se procházel v horách se svým otcem. Najednou klopýtl, spadl, udeřil se a zakřičel: „Aaaaaa!" Vedle bolesti zaslechl z hor hlas, který zopakoval: „Aaaaaa !" Ze zvědavosti se zeptal: „Kdo jsi?" A dostal odpověď: „Kdo jsi?" Pak zakřičel: „Já Tě slyším! Kdo ale jsi?" A hlas odpověděl: „Já Tě slyším! Kdo ale jsi?" Rozzlobený chlapec znovu zakřičel: „Hlupáku!" A dostal odpověď: „Hlupáku!"
Tehdy se chlapec podíval na svého otce a zeptal se: „Tati, co se děje?” Otec se usmál a řekl: „Synu můj, teď pozorně poslouchej."
A pak muž zakřičel: „Ty jsi nejlepší!" Hlas odpověděl: „Ty jsi nejlepší!" Dítě bylo překvapené a nerozumělo.
Tak mu otec vysvětlil: „Lidé to nazývají ozvěna, ale ve skutečnosti je to ŽIVOT. Život ti jako ozvěna vrací to, co ty řekneš nebo uděláš. Život není nic jiného než odraz našich činů. Pokud si ty přeješ více Lásky na světě, musíš vytvořit více Lásky ve svém Srdci. Pokud chceš, aby tě lidé respektovali, musíš ty respektovat je. Toto je princip, který je třeba vložit do všeho v životě. Život ti vrací to, co jsi dal ty jemu."
Náš život – to je zrcadlo nás samotných...
* * * ***** * * *
Comments (0)