Kniha „Jak lépe porozumět sobě a dětem aneb co je dobré si uvědomit a o čem nevíme“ obsahuje přímou výpověď duše z pobytu v bříšku. Co tam prožívá a co vnímá, když přijde na svět. Seznamuje nás s umělým oplodněním z pohledu duše, která se tímto způsobem uvolí narodit. Hovoří o následcích antikoncepce, o kterých se nemluví. Změnou pohledu na interrupci se žena může zbavit pocitu viny. Proč je někdo levák, a že dyslektik je duše moudrá, vědomá. Jak je to s naším materiálním zabezpečením, co je nám dáno a co ne. Kniha pojednává o vývoji duše z doby početí přes dětství do dospělosti. Je tedy poučná nejen pro rodiče, ale pro každého, který chce o sobě více vědět. Je psána převážně channelingem.
Obsah:
Úvod
Je to tak
Mám mít dítě?
Těhotenství
Dítě a jeho fantazie
Komunikace s dítětem
Úklid
Vše se nám vrací
Pomluvy a kritika
Budeš hodný, budeme tě mít rádi
Dárky nahrazujeme lásku
Kolik času trávit spolu
Potlačení přirozenosti dítěte
Přirozeností k sebedůvěře
Škola a my
Dizlektik
Životní plán
Vztah matky a dítěte
Přetvářka osobnosti
Úvod
V dnešním uspěchaném světě mnoho maminek má v sobě výčitky, zda to dítě vychovávám dobře. Chceme naše dítě vychovat co nejlépe a bojíme se, abychom se nedopouštěli chyb.
I já jsem měla podobné myšlenky při výchově své dcery. Stále jsem se snažila pročítat různé knihy a návody z těchto knih dávat do praxe. Přečetla jsem si, že je dobré dítěti nedávat dudlík, aby mělo rovné zuby. A tak má dcera byla bez dudlíku i když plakala. Bylo mi jí sice líto, ale vždyť to dělám pro její krásné zuby v dospělosti. Když stále plakala, protože dudlík celé dětství neměla a nebylo ji čím utěšit, přečetla jsem si opět v jedné knize, že je zdravé, když dítě dvě až tři hodiny denně propláče. A tak, když byla najezená, přebalená a stále plakala, nechala jsem ji plakat, aby měla zdravé plíce.
Dost často jsem při této výchově pociťovala, že bych jí raději ten dudlík dala a pochovala ji, ale bála jsem se, že by byla rozmazlená, neměla by zdravé zuby atd. A tak jsem často trpěla já i mé dítě. Byla jsem přesvědčená, že lidé a knihy mi dávají ten nejlepší návod pro výchovu mé dcery a já přece chtěla, aby má výchova byla dokonalá. Ale uvědomili jste si někdy jak jsme rozlišní a jak každý jsme ovlivněni výchovou svých rodičů?
Nejsprávnější je vždy to, co cítím a ne to, co říkají druzí. Druzí jsou vždy ovlivněni svými pocity a nemůžou znát mé. Nikdo nemůže mě a mému dítěti tak rozumět jako já sama.
Vazby dítěte k ostatním a okolí vznikají již v těhotenství. Moje maminka se rozešla s mým pravým otcem v době, kdy s ním byla tři měsíce těhotná. Vyčítal jí peníze, byl lakomý a když si ho poslala pro prášky do lékárny, nechal si je zaplatit. To způsobilo, že jsem posuzovala celý život své partnery podle toho, jak byli štědří. Když se mi zdálo, že je partner lakomý, hned bylo po lásce. Pocity z období těhotenství nás mohou provázet celý život.
Pokud je maminka celé těhotenství nervózní, přenáší své pocity i na dítě a dítě pak může být neklidné a lítostivé.
Naopak maminka, která prožívá těhotenství v klidu a s láskou dává dítěti do života pevný základ. Dítě má rádo zpěv, je to pro něho jakási komunikace s maminkou.
Mám mít dítě?
To je častá otázka, kterou slyším v poradně. "Manžel si to přeje a já to ještě tak necítím. Chci se vzdělávat a ještě pěstovat tyto zájmy atd." Manžel chce mít ženu jistou a tak si říká, když budeme mít spolu dítě, už mi neuteče. Zvláště pokud má vedle sebe ambiciózní ženu.
Ale pokud žena cítí, že si ještě dítě nepřeje, je dobré se rozhodnout sama za sebe. Vždy to bude žena, která bude mít celý život na starost výchovu potomka. Nedejte se zviklat prosbami, výčitkami a pocity viny. Vždy budete vy, ta odpovědná za výchovu a proto se také odpovědně rozhodujte.
Vyprávěla mi kamarádka, jak její manžel jí říkal v porodnici: "Ale koupání dítěte si vyhrazuji já." Po čtrnácti dnech koupání povídá: "A nechtěla bys ho dnes vykoupat ty?" Kamarádka dítě vykoupala a pak už ho koupala celý život. Muž vždy bude slibovat pomoc ve výchově dítěte, ale protože u něho je silněji naprogramován rozum, bude časem opět sledovat své zájmy. Žena, protože je u ní silněji naprogramován cit, bude vždy více dávat dítěti než sobě.
Vztah, který se rozpadá nespravíme narozením dalšího dítěte. Je třeba nejdříve nalézt cestu jeden k druhému a pak plánovat dítě. Dítě není tmelem vztahu, ale symbolem lásky.
Žena, která nedostávala cit od muže si říkala:"Počkej až budu mít dítě, já ti všechno vrátím. Dítě mi dá cit a tebe už potřebovat nebudu." Jen tato myšlenka způsobila, že žena nemohla otěhotnět.
I to, zda žena může mít dítě je podle jejích zásluh z tohoto života nebo z minulých životů. A pokud nemůže mít dítě, příroda to tak zařídila, aby jí něco naučila.
Těhotenství
Každá žena cítí své poslání v mateřství. Těší se na miminko a najednou, když tu ta zpráva je, ani neví, zda se má radovat. I tak prožívají některé ženy těhotenství. Je to pro nás velká změna, která přináší změnu celého našeho života a proto než se myšlenkově se vším srovnám, můžu cítit v sobě neklid.
Většinou tento neklid ženy pociťují do tří měsíců těhotenství. Je to doba, kdy se nám mění celá energetická schránka naší osobnosti. Žena se připravuje vnitřně na svoji novou roli a stává se citlivější. Je v tomto období velice přecitlivělá a často pláče. Nedá se to ovlivnit, vše je dáno přírodou a tím, že se z ženy stává matka.
Od čtvrtého měsíce do konce těhotenství se ženě vrací zpět klid. Od porodu do šesti neděl je žena přecitlivělá, protože se tělo opět upravuje. Pamatuji si, když jsem si přivezla dceru z porodnice. Zazvonila u mě kamarádka a povídá, tak co: A já říkám: " Stále pláče" a začala jsem plakat také. Tehdy jsem nevěděla, co se to se mnou stalo, proč jsem taková.
Je dobré říci partnerovi o svých pocitech, aby nám v jednotlivých měsících našeho očekávání mohl být nápomocný a nedivil se našim náladám. My se spíše zlobíme, že nám partner nerozumí. Ale on neví nic o našich náladách a myslí si, kdyby něco chtěla nebo jí něco vadilo, tak by mi to řekla.
Většinou si manžel přeje dítě a když se dítě narodí, ocitne se na vedlejší koleji. Dítě je středem pozornosti a na něho už nezbývá čas. Nezapomeňte, že manžel nebo starší dítě se narozením dítěte cítí někdy odstrčeni. Většinou žárlí, že už středem pozornosti nejsou oni. Každé těhotenství se projevuje jinak. Někdy nemusíme mít žádné problémy a jindy naopak. Jedna moje kamarádka si myslela, že je v přechodu a povídá ty větry mě nějak obtěžují, půjdu k doktorovi. A lékař jí povídá: "Milá paní to nejsou větry, ale pohyby."
Dítě a jeho fantazie
Jsme stvořeni z elementů přírody - vody, vzduchu, ohně a země. Děti cítí svou sounáležitost s přírodou. Vše vnímají svojí intuicí a ne rozumem.Proto si tak rády hrají s kamínky, rády se koupají, pozorují přírodu a vše, co se v ní děje.
Do sedmi let jsou nejvíce přirozené a také zranitelné. Nemají přes čakry vytvořen ochranný obal. Teprve v sedmém roce se tento obal vytváří a člověk ztrácí propojení na svoje podvědomí. Do sedmi let si děti mohou vzpomenout na zážitky z minulých životů. Hrou na své poslání v tomto životě. Mohou okolo sebe vidět světy, které mi nevidíme. Takže děti nefantazírují, ale ony prožitky opravdu mají.
Nepodceňujte jejich vize, mají větší přístup k informacím než vy. Na co si nejraději hrají, je jejich životním plánem. Je to přesně to, co by měli v tomto životě dělat. Ve hře, v jejich zájmu o určité poznatky je základ pro jejich budoucí povolání. Od sedmi let se vytváří ochranné obaly a my ztrácíme již kontakt sami se sebou. Vzdalujeme se své přirozenosti.
Schliemann již v dětství prohlásil, že objeví Tróju a Champolion, že rozluští egyptské hieroglyfy. Oba svému slibu dostáli.
Comments (0)